Za časů, kdy ještě nebyly automatizované mlýny, byly vodní mlýny nedílnou součástí venkova. Někteří historikové kladou vznik prvního vodou hnaného mlýna na území našeho státu již do 8. století. Z této doby pochází údaj o prvním vodním mlýně ve střední Evropě, který postavil tesař Halak mlynáři Svachovi v Žatci na řece Ohři. Podle mlýnů bývaly často pojmenovány osady, kde se tato zařízení nacházela – například Špindlerův Mlýn či dokonce Mělník nebo také Mukoděly, některé názvy se dochovaly jen v názvech obcí, jako například Pustý Mlýn (Brumovice), Hillův Mlýn (Kitlice), Klášterský Mlýn (Rejštejn), dokonce i v názvech ulic – Mlýn Krkavec (Veselí nad Lužnicí), Podvinný Mlýn (Praha), Stříbský Mlýn (Ivančice), Markův Mlýn (Unhošť), a jiné.
První zmínka o mlýně, tedy malém vodním mlýně na našem území, pochází z roku 718. Tento mlýn byl dokonce prvním vodním mlýnem svého druhu ve střední Evropě. Mlynáři měli za středověku různá postavení , ti nejvýše postavení vstupovali do cechu, což bylo podmíněno složením řemeslné zkoušky a tučným poplatkem. Vyučený mlynář, který byl majitelem mlýna nebo alespoň jeho nájemcem, byl nazýván pan otec. Představoval hlavní osobu řídící provoz mlýna. U větších mlýnů se staral o obchodní záležitosti, reklamu, investice a rozvoj. Na práci měl ve mlýně pomocníky (mládky a stárky) a učedníky (prášky). U malých mlýnů pak sám obsluhoval stroje a mlel. Mlynáři bývali velmi vzdělaní lidé s rozsáhlými znalostmi z mnoha oborů a s řemeslnými dovednosti. Museli být i dobrými obchodníky a zemědělci, protože k mlýnu patřilo hospodářství. V obci zaujímali významné místo, často byli voleni za starosty nebo soudce z lidu. Náročná práce ve mlýně jim však přinášela řadu zdravotních problémů, jako zaprášení plic, nedoslýchavost, revma nebo časté úrazy. Podle velikosti mlýna se rozlišovali mlynáři velkovodští (na velkém říčním mlýnu), potočníci (mlýny na potocích) a tzv. žabaři (mlýny na potůčcích a strouhách).
Málokdo si dnes dovede představit,jak se žilo a mlelo na malém venkovském mlýně ještě počátkem dvacátého století. V té době se čas malých mlýnů pomalu chýlil ke konci. V té době už mnohé malé mlýny zanikaly pod tíhou konkurence velkých obchodních mlýnů.Mlýn,který ještě mlel,čekalo posledních padesát let fungování. Čas staletých mlýnů se naplnil. Úřední zastavení námezdního mletí v roce 1951 tak bylo jen urychlením neodvratného konce mlýnů.
Někde ale existují střípky starého mlynářského řemesla. V České republice se dochovalo několik desítek vodních mlýnů, z nichž některé byly po letech znovu zprovozněny, zrekonstruovány a zprřístupněny veřejnosti. Jedním z nich je i Porčův Mlýn, který se nachází v malebné obci Býkovice u Černé Hory a je stále oblíbenějším cílem výletníků z širokého okolí. Přijeďte se podívat na funkční dochovaný mlýn a zažijte na vlastní kůži atmosféru, která ve starém mlýně přebývá. Z mlýna nemusíte ani odejít – nabízíme komfortní ubytování v rustikálních světnicích mlýna. Jedině tak si můžete pobyt na Porčově Mlýně vychutnat naplno!
www.porcuvmlyn.cz